Končí období zimy, spánku a tmy. Když se všechno probouzí, prodlužující se dny neomylně věští příchod krásných svátku vzkříšení života – Velikonoc. Zdá se, že naši předkové měli týdny před Velikonocemi detailní plány práce i společenského vyžití. Jaké tedy byly velikonoční zvyky a tradice?
Dnes již ve většině domácností známe jen ten velký jarní úklid, malování uvařených vajíček (mnohde na ně jen nalepí koupené obtisky), pojídání většinou koupeného beránka nebo mazance a na venkově občas i koledu s pomlázkou, která ve větších městech takřka vymizela. Možná je škoda, že takovou příležitost k výrobě různých dekorací i lahůdek a k výzdobě domova, jakou přinášejí právě velikonoční svátky, málo využíváme. Je však v našich silách toto zanedbání alespoň trochu napravit.
Z historie Velikonoc
Velikonočním svátkům předchází čtyřicetidenní půst, který začíná oslavou masopustu. Černá či Pytlová je první postní neděle: během půstu ženy pestrost šatů zakrývaly černými šály, plédy a zástěrami. Pražná, jinde Sazometná je druhá neděle před Velikonocemi. Předci jedli staroslovanský pokrm -„pražma“, z praženého nedozrálého obilí. Kýchavá je neděle třetí, podle pověry: „kolikrát, kdo kýchne, tolikrát bude ještě živ“, což vycházelo z obavy před morem, jehož projevem bylo kkýchání. Čtvrtá neděle – růžová nebo družebná – částečně uvolňovala postní kázeň, v církevním prostředí se změnila barva roucha z fialové na růžovou. Smrtná je neděle pátá. O ní vynášela děvčata figurínu smrtky Moranu, kterou nakonec spálila a hodila do vody. Květná je šestá a poslední neděle. Je nazvaná podle květů, jimiž Krista vítali v Jeruzalémě. Děti ten den obcházely s „lítem“, dospělí dávali světit kočičky, aby do domu přinášely štěstí, zaháněly nemoci a chránily hospodářství před zlou mocí.
Dny spějící k velikonočnímu pondělí
Kočičky jsme v Evropě zvolili za „posly jara“ a nahradily biblické palmové ratolesti, podobný úkol plnily i výhonky kopřiv, jahodníku a dalších plodin, které hospodyně přidávaly do velikonočních nádivek. Poslední postní neděle je zároveň prvním dnem pašijového týdne, v něm od Zeleného čtvrtka do Bílé soboty nahrazovaly hlahol zvonů, které odlétly do Říma, klapačky a řehtačky.
Zelený čtvrtek a Velký pátek
O Zeleném čtvrtku Kristus naposledy povečeřel s učedníky a v očekávání smrti ustanovil oltářní svátost. Aby mohl naplnit své vykupitelské poslání, musel ho podle evangelia při večeři zradit Jidáš: k Zelenému čtvrtku proto tradičně patří jidáše, pečivo ve tvaru plochého vdolku, na povrchu propíchaného vidličkou či pletenců nebo do spirály stočeného provazce, symbolizujícího provaz, na němž se zrádný učedník oběsil. Ještě téže noci Krista jali, soudili, bičovali a na Velký pátek na vrchu Golgota ukřižovali. Tento den spojujeme s vírou v magickou sílu země a zázraky: svěceným proutkem se vyháněly z domu myši a vynášely se peřiny a oděvy, aby se do nich nedali moli. Práce byly zakázány, což především platilo pro jakékoliv hýbání s půdou.
Bílá sobota, Boží hod a podělí velikonoční
Bílá sobota je dnem svěcení ohně. Domácí ohniště se zhášelo, aby se zažehlo ohněm svěceným v kostele. Z ohořelých dřev se dělaly křížky kolem polí, aby lépe rodila. V sobotu Ježíšovo tělo odpočívalo v hrobě, a noc na neděli je dobou jeho vzkříšení. Bohoslužby začínají po západu slunce tzv. velikonoční vigilií. Obřady „Velké noci“ jsou nejvýznamnější chvílí křesťanských oslav Velikonoc, neboť se týkají vlastního smyslu Ježíšova utrpení. V neděli, na Boží hod velikonoční se provádí svěcení pokrmů: beránka, mazance, vajec, chleba, vína. Pokrm takto posvěcený se musel jíst vestoje. Pondělí velikonoční je spojené s hodováním a pomlázkou, která připomíná, že lid, jásající nad Kristovým zmrtvýchvstáním, rozháněli vojáci metlami.
Vejce – symbol života
Zvyk darovat vejce se váže k dávným pohanským rituálům. Vejce platilo jako symbol života i vesmíru: skořápka symbolizovala zemi, žloutek slunce a bílek měsíc. Účinek se umocňoval zdobením barvami života – zelenou, červenou a žlutou, vařením vajec ve svěcené vodě, přidáváním vosku. Zda je vejce uvařené nebo syrové poznáme snadno. Vejce položíme na stůl a roztočíme jako dětského vlčka. Syrové se netočí.
Jak se dělají kraslice
Batikování kraslic je založeno na postupném nanášení vzorů pomocí vosku a barvení od nejsvětlejší (žlutá) po nejtmavší barvy (černá). Připravíme si polévkovou lžíci, nejlépe hliníkovou, lihový kahan, pár kousků pravého včelího vosku a několik prázdných bílých skořápek (výdunků) s malými otvory na obou koncích. Skořápky pečlivě omyjeme a odmastíme ve vlažné octové vodě s přídavkem jaru. Důkladně je vysušíme a zalepíme kouskem vosku oba otvory. Lžíci ohneme do pravého úhlu a držadlo přivážeme drátkem třeba ke sklenici do takové výšky, abychom pod misku lžíce mohli pohodlně umístit lihový kahan nebo svíčku. Na lžíci rozdrobíme vosk a plamenem kahanu rozpustíme. Hlavičkou obyčejného kovového špendlíku zapíchnutého do dřevěné tužky (malérečky používají tenkou měděnou trubičku nazvanou stužka) kreslíme roztaveným voskem na vejce ornamenty.
Barvení kraslic
Po nanesení vzorů ponoříme skořápky do barvy na vajíčka nebo roztoku mořidlové barvy připravené podle návodu na obalu. Za 30 minut je opatrně vyjmeme a barvu necháme důkladně zaschnout (v žádném případě vejce neotíráme!). Po zaschnutí naneseme další ornamenty a ponoříme do tmavší barvy atd. Nakonec kraslici nahřejeme nad kahanem a vosk setřeme jemným hadříkem. Hotové kraslice můžeme naaranžovat na různé misky z přírodních materiálů, nebo navléknout na stuhy a buď připevnit jako závěs na okna, nebo zavěsit na větvičky břízy či forsytie apod. umístěné ve vysoké váze.
Vajíčka zdobená pro koledníky
Také vařená vejce zdobíme voskem, ale v tom případě je barvíme výhradně potravinářskými barvivy nebo přírodními prostředky. Nádherně vzorovaná vajíčka vzniknou, přiložíme-li na ně drobně členěnou rostlinku, omotáme na čtverce nastříhanou starou silonkou nebo gázou, pevně utáhneme a uvaříme v cibulových slupkách.
