4. prosince slaví svůj svátek svatá Barbora. Podle předvánočních zvyklostí bychom si měli ze zahrádky nebo z procházky přinést větvičky z třešně, forzýtie, či jiné dřeviny. Co mohou prozradit barborky? Jestliže na štědrý den rozkvete, mohou se svobodné dívky těšit na vdavky a my ostatní na štěstí a bohatství.
V dobách našich praprababiček a prapradědečků se svátek svaté Barbory slavil tak, že ženy s pomoučněnými obličeji, rozpuštěnými vlasy a oblečené celé v bílém – měly dobové spodničky, košilky a plachetky přes hlavu, v rukou držely malé metličky a v druhé ruce měly košík s drobnými dárky. Obcházely v předvečer čtvrtého prosince tiše a bez pozvání domácnosti a rozdávaly hodným dětem dárky, kdežto ty neposlušné vyšlehaly metlou. Během času převzal odměňování dětí Mikuláš a trestání čert a ze svátku svaté Barbory nám zůstalo jen to trhání větviček a věštění z jejich květů.
Kdo byla svatá Barbora
Podle dávné legendy byla Barbora dcerou pohanského tureckého obchodníka. Její krása byla proslulá a o Barboru se ucházeli mládenci z širého okolí. Barbora však každého odmítala, neboť se cítila předurčená k tomu, aby svůj život zasvětila křesťanství. K tomu ji přivedli v té době pronásledovaní křesťané. Otce dívky však tento postoj rozezlil, rád by ji bohatě provdal a rozhodně nebyl nakloněn tomuto druhu víry. A protože si dcera nedala říct, nechal ji zbičovat do krve. Do celé záležitosti se vložil sám Kristus a Barboře rány přes noc zhojil. Otce pohana to natolik rozzuřilo, že nechal dceru popravit. Barbora jdoucí na popravu ulomila cestou větvičku třešně a ta jí náhle v rukou vykvetla. Světice a mučednice Barbora byla svatořečená a na Vánoce. Rozkvetlá třešňová větvička se od těch dob považuje za symbol neuhasínajícího života a nového začátku…
Co mají vdavekchtivá děvčata dělat
Svobodné dívky by měly v okamžiku, kdy se první sluneční paprsek dotkl obzoru, vlastnoručně ulomily pár třešňových větviček. Poté by ji měly doma dát do nádoby s vodou a pečlivě ji opatrovat. Některé prameny uvádějí, že vodu pro větvičky mají dívky nabírat ústy, aby navázaly úzké osobní pouto. Také mohou větvičky prsknutím ústy rosit. Rozkvete-li do Štědrého dne, bude údajně svatba do roka jistá. Někde bylo krajovým zvykem větvičky pojmenovat podle chlapců, kteří byli dívce milí a ta, která vykvetla nejdříve, označila kromě svatby i ženicha.
Pečujeme o barborky
Třešeň, ale i mnohé další dřeviny potřebují asi měsíc trvající chladné období, kdy se teploty pohybují kolem 0 °C. Tedy periodu potřebnou k zimnímu klidu. Poté snadno vykvetou do tří týdnů při pokojové teplotě již kolem 18 °C. Mluvíme ale o třešni s jednoduchými bílými květy, z nichž v létě vyrůstají známé červené plody. Sakury, zejména plnokvěté tímto způsobem ke květu nedonutíme. Snad jen v případě, že máme doma více než 38 °C a vysokou vzdušnou vlhkost. A stejně by měsíc k rozkvetení nestačil. Třešňové větvičky se považují za ty pravé barborky, ale snadno rozkvétá také jabloň, zlatice, jasmín, broskvoň, meruňka, slivoň, žlutě kvetoucí dřín, vilín nebo třeba mandloň, a některé z nich i za mnohem kratší dobu. Při řezání větvičky postupujeme opatrně, abychom nepoškodili strom, který by neměl být mladší než deset let. Vybíráme ty, jež mají nejvíce květních pupenů. Vázu s větvičkami ponecháme v místnosti se stálou teplotou. Předtím, než dáme barborky do vody, jejich dolní konce šikmo seřízneme ostrým nožem. Vodu ve váze nevyměňujeme, jen ji podle potřeby doplňujeme. Odměnou nám bude půvabná květinová dekorace vánočně vyzdobeného interiéru.
Barborka ze zlatice věští bohatství
Podle novodobější pověry si máme v prvním adventním týdnu uříznout několik větviček forzýtie neboli zlatice (nesprávně zlatý déšť). Ta dokáže v bytě vykvést i po uplynutí pouhých osmi dnů. Je však nutné jí dopřát vyšší pokojovou teplotu alespoň 20 °C. Při vyšších teplotách jí na druhou stranu hrozí zasychání a opadávání poupat. Podle toho, jak moc rozkvete do Štědrého dne, poznáme, jak na tom budeme v příštím roce s penězi. Zlatavé květy značí bohatství a dostatek – čím víc květů, tím víc peněz. Jestliže vyraší na větvičce zelené lístky, budeme se muset dost ohánět, abychom udrželi standard, na který jsme zvyklí. Zůstane-li větvička suchá, čeká nás jen špatně placená dřina a díra v rozpočtech.
