Protože jsou Pelargónie subtropické rostliny a potřebují mnoho slunce a tepla, umístíme je na okna a balkony orientované na jižní, či na jihovýchodní stranu. V polostínu málo kvetou. Do venkovního prostředí je obvykle vysazujeme v druhé polovině května, po tzv. ledových mužích, kdy se již teplota pohybuje mezi 12 – 30 °C.
Pelargónie vzpřímené
Pelargonie vzpřímené (Pelargonium znale) se vyskytují v četných odrůdách, které kvetou červeně, růžově, bíle a fialově. Rostliny jsou vysoké od 30 do 60 cm, mají masité stonky a listy s tmavším páskem. Rostou poměrně rychle a kvetou od konce května do zámrazu. Při nákupu sazenic dáváme pozor na to, aby měly dobře vyvinutý kořenový systém. Tvarujeme je zaštipováním, ale jen do násady květů.
Pelargónie převislá
Převislé pelargónie (Pelargonium peltatum) mají převislé stonky dlouhé až jeden metr, mírně laločnaté listy, květenství tvoří okolík složený asi z dvaceti jednoduchých, poloplných nebo plných květů. Rostou středně rychle a jsou choulostivější než kříženci pelargónie pyskaté. Kvetou od poloviny května do zámrazu. Můžeme z nich odebírat řízky pro další rok. Přemokřené Pelargónie a navíc v chladnějších teplotách mohou onemocnět stonkovou hnilobou – stonky zčernají od kořenového krčku směrem nahoru. V tom případě ihned zamezíme přemokření zeminy, zajistíme, aby teplota půdy neklesala po 15 °C, a nasadíme fungicidy.
Pelargónie vonná
Je známo asi na dvě stě druhů Pelargónií vonných (Pelargonium graveolens), jejichž listy voní po růžích, citronu, mátě, po jablku, borovici, mandlích, šeříku a podobně. Oproti ostatním druhům jsou díky silicím, které obsahují, méně napadány chorobami a škůdci. Některé druhy mají i schopnost odpuzovat komáry. Vonné pelargónie zaléváme jen mírně a hnojíme jednou týdně. Úspěšně je rozmnožujeme vrcholovými řízky, které odebíráme na podzim a sázíme do substrát pro Pelargónie.
Pelargonie s panašovanými listy
Vyšlechtili je ve staré Anglii pro formální zahrady, a soudobí zahradníci upřednostňovali ozdobné listy před květy, ty často odstraňovali. Barva listů se pohybuje ve škále od takřka bílé k tmavě zelené a někdy i červené a kresba listů je způsobena nerovnoměrným rozložením chlorofylu. Podle zabarvení dělíme tyto rostliny do skupin:
- zlatolisté: se žlutými a žlutozelenými listy
- stříbrolisté: listy s bílými nebo krémovými okraji a skvrnami
- trojbarevné: stříbrolisté listy s barevnými pásky a skvrnami v barvě zelené, bílé a červené až červenohnědé.
Pelargónie s panašovanými listy by nepřesazujeme do příliš velkých nádob a ani přílišné hnojení jim neprospívá, neboť nemají dostatečně rozvinutý kořenový systém. Rostou pomalu, listy mají specifickou vůni. Na terasách je umisťujeme raději pod stříšku, neboť nesnášejí déšť. Každé jaro je přesazujeme. Řízkovat lze téměř celý rok, nejlépe ale v únoru nebo srpnu.
Pěstování
Hlavní podmínkou zdárného pěstování pelargónií je velmi světlé stanoviště. Za teplých dnů pravidelně a vydatně zaléváme ke kořenům, ale dáváme pozor na přemokření a také na to, aby voda nezůstávala stát na listech, protože by hnily. Pravidlo zalít, ale nepřelít zde platí dvojnásob. Každou pěstební nádobu opatříme dostatečně velkými odtokovými otvory, případně ještě drenáží z větších pevných částic. Pelargóniím však neškodí krátkodobé přeschnutí kořenového balu – rostliny na ně reagují násadou poupat, ve snaze zachovat rod. Jsou citlivé na poškození kořenů v případě přehřátí truhlíků. Polední slunce může způsobit velké škody, proto truhlík raději stíníme – například prknem. Rostliny průběžně prohlížíme, zda nejsou napadeny mšicemi, molicemi, nebo či se na nich nezačíná projevovat plísňové onemocnění. Proti mšicím a molicím je postřikujeme vhodnými přípravky, např. Pirimorem. Z rostlin ovšem odstraňujeme staré listy.
Množení
Rostlina po dvou až třech letech zdřevnatí a pak jen obtížně vytváří nové výhonky, proto ji v druhém roce namnožíme řízky a mateční rostlinu zlikvidujeme. Odebíráme (nejlépe lámáním) vrcholové řízky se dvěma až třemi páry listů. Aby rostliny na jaře nasadily na květ, necháme je v zimním období v prostředí chladném mezi 6 až 8 °C.
