Paphiopedilum aneb pantoflíčková orchidej neboli Střevíčník je charakteristická velkým květem s váčkovitě nafouklým pyskem. Jako jednu z mála druhů orchidejí je možné ji úspěšně pěstovat v bytě, a dokonce se jí skvěle daří v bytech panelových. Na pěstování je vcelku nenáročná, tedy vhodná i pro začátečníky.
Orchidej Paphiopedilum, česky nazývaná pantoflíček nebo střevíčník, pochází z Asie. Patří k zemním neboli terestrickým orchidejím, to znamená, že všechny její kořeny rostou i v původním prostředí pouze v zemi. Měly by být silné, hnědě zbarvené, s bílými kořenovými špičkami. Paphiopedilum nemá žádné vzdušné kořeny, jako má většina orchidejí. Společným znakem všech střevíčníků je uspořádání zelených listů do listové růžice, z jejího středu vyrůstají nové listy a posléze i květní stvol. Květ bývá široký 5–10 cm a podle odrůdy různě vybarvený.
Odrůdy a kultivary
Existuje více než sto tisíc známých odrůd orchidejí. Víceméně platí, že střevíčníky s kratšími, mramorovanými listy a menšími a jemnějšími květy patří k teplomilným orchidejím. Ty s delšími robustnějšími dlouhými, jednolitě zelenými listy a velkými květy k druhům, které vyžadují větší teplotní rozdíly mezi dnem a nocí i mezi jednotlivými ročními dobami. Zcela spolehnout ne na to však nelze pro velké množství výjimek. K oblíbeným Paphiopedilum patří např. P. Complec Sorcer Stone, P. acmodontum, P. Complex Eyecatcher x German Galaxy Remake, P. adductum Asher, P. Godefroyade, P. barbatum, P. Hung Shen Bay, P. chamberlainianum Sander, P. Insigne, P. Moudiae, P. gigantifolium Braem, P. papuanum a mnohé další.
Stanoviště
Orchideje nemůžeme postavit, kam nás napadne. Miniaturním se nejlépe daří v teráriích, minisklenících apod., případně v květináčích postavených na kamínkách v podmisce. Pro všechny je důležité světlo – tedy je stavíme na stíněná okna směřující na východ a na západ. Zemní orchidej, ke kterým Paphiopedilum patří, má menší světelné nároky a vyhovuje jí stinné až polostinné stanoviště, tedy dobře poroste i na severním okně či v druhé řadě rostlin na parapetu. Orchideje potřebují, aby se v místnosti pravidelně větralo, přehřátý vzduch jim neprospívá, ale přitom je nesmíme vystavovat průvanu.
Pěstování
Paphiopedilu se daří při pokojové teplotě okolo 20 ºC. Půda v průhledném květináči se skládá z borové kůry, bukového listí, rašeliníku a dřevěného uhlí. Průhledný květináč používáme, pro snadnou kontrolu kořenů. Substrát nemá úplně vyschnout, ani nepřemokřujeme. Kořeny, zvláště jejich bílé konečky, jsou citlivé na výkyvy zálivky – rychle uschnou, nebo uhnijí. Střevíčník ani nemá rád rosení, protože voda se pak drží u báze listů, kde rostou poupata, a ta by mohla začít uhnívat. Hnojíme (kromě zimního období) hnojivem na orchideje, které ale namícháme na mnohem nižší koncentraci. Během kvetení by ale rostlina měla mít vysokou vzdušnou vlhkost, a to 60–80 %. Přesazujeme jednou za dva roky po odkvětu. Paphiopedilum zpravidla pokvete v případě, že mu během léta naroste alespoň jedna nová a silná listová růžice. Z jejího středu pak vyrazí květní stvol. Počet květů je různý – najdeme jedno i vícekvěté hybridy. Každá růžice ale kvete pouze jednou.
Množení
Vypěstování rostliny, jakou je orchidej Paphiopedilum trvá i několik let. Množení je v domácích podmínkách poněkud obtížné, málokdy se tak rozroste, abychom ji mohli rozdělit na dvě nové životaschopné rostliny, z nich každá má mít alespoň tři mladé růžice.
Použití a přínos
Stejně jako orchideje Phalaenopsis, můrovec, Dendrobium, Cymbidium a další druhy zdobí domov nádhernými exotickými květy. Také čistí vzduch v místnosti, květy rozveselují naši duši a magicky nás ochraňuje před negativní energií.
