Květiny provázejí lidstvo už od starověku, ale na počátku 21. století se staly každodenní součástí našich životů: dáváme je darem, zdobíme vlastní byt, užíváme je jako živé šperky. Květiny a naše smysly – jsou obdivuhodné – nabíjejí nás energií a provokují náš zrak, čich, chuť, hmat i sluch.
Své okolí vnímáme pomocí pěti základních smyslů – oči nám umožňují vnímat zrakové informace, sluch zprostředkovává zvuk a udržuje také rovnováhu, nos a jazyk reagují na pachy a chutě, smyslové nervy v kůži umožňují cítit kontakt, ale i změny v teplotě či bolest. Některé květiny můžeme vnímat několika smysly zároveň: zrak je jistě nejdůležitější, ale zapojit se často mohou i čich, chuť i hmat. To vše v nás probouzí emoce. V případě květin veskrze blahodárné, dokážou potěšit, zlepšit náladu, dodat sebedůvěru a přirozeně i zvýšit přitažlivost.
Chutné květy
Je možné květiny jíst? Které? A jak chutnají? Ekologicky vypěstované květiny je možné jíst a v moderní gastronomii se jimi zdobí různé saláty či sladké moučníky. Okvětní plátky růží se často namáčí v čokoládě. Využívají se i květy fialek, macešek a nejčastěji pak orchidejí. Šlechtěná forma rostliny Physalis se používá v gastronomii také velmi často, protože je nejen velmi dekorativní, ale obsahuje i velké množství vitaminu C. Její planou formu často používají floristé, červenooranžové lampionky na podzim rozzáří mnohá aranžmá, plody se však jíst nedají. Dalším příkladem může být Carthamus tinctorius – nepravý šafrán – který býval náhražkou šafránu. Na večírcích a zahradních párty můžeme květiny podávat ve formě dortíků, báboviček i koktejlů. Aranžmá umístíme do moderních designových nádob, ať už se jedná o misky, talířky nebo skleničky. Květinové dekorace jsou často velmi vtipné, a květiny tak neutočí jen na naši chuť, ale i na zrak. V aranžmá, která mají evokovat nadýchané moučníky a bábovky, často využíváme i květy chryzantém hýřící mnoha barvami, hortenzie, alstroemérie nebo růže, kterými nejčastěji zdobíme svatební dorty.
Nejněžnější dotýkání
Květiny a naše smysly potřebujeme i k poznávání okolního světa. K tomu je hmat velice dobře vybaven. Receptory pro vnímání hmatu jsou totiž rozmístěny po celém těle. Některá aranžmá nás vysloveně lákají, abychom se jich dotýkali. Sametová květenství nevadlce (Celosia) či listy čistce (Stachys) jsou měkké a hebké na dotek a vyzývají nás, abychom si je pohladili. Naopak Leucospermum nás přitahuje a zároveň lehce odpuzuje, jeho zakroucené pestíky a čnělky květů působí velmi neobvykle. Také máčka může stimulovat náš hmat, špičaté listeny jsou jakoby vykované ze železa, fialovomodrá barva květů jí dodává na atraktivitě.
Důležitá je i vůně
Čich je stejně jako chuť chemickým smyslem, kterým neustále monitorujeme své okolí. Čich také představuje významnou součást chuti. Květiny se odpradávna pěstují nejen pro krásu či léčivé účinky, ale také kvůli vůni. Například z okvětních plátků růže se připravovaly různé parfémy a oleje, mezi výrazně vonné květiny patří lilie, frézie, pivoňky nebo Chamelaucium. Nezastupitelná jako zdroj inspirace básníků a spisovatelů byla vždy lilie. Řekové a později Římané zdobili své nevěsty liliemi jako prastarým symbolem nevinnosti a čistoty. Pro Nový svět tato květina symbolizuje naději. Dalším přeborníkem mezi vonnými květinami je frézie. Různé odrůdy se vyznačují odlišnou vůní a její intenzitou. Barevné spektrum květů zahrnuje tóny od bílé, přes žlutou, oranžovou, červenou až po fialovou. Svou vůní po staletí poutají i pivoňky.
Krásu vidí kde kdo jinak
Prostřednictvím zraku vnímáme přibližně osmdesát procent podnětů z okolí. Nejsilnější vizuální efekt vyvolávají bezesporu barvy (červená, modrá a žlutá). Červená barva je nejvášnivější a velmi rychle naši pozornost upoutá. V přírodě se naopak poměrně málo setkáváme s čistě modrou, většina modrých květin má odstín do červena nebo zelena. Žlutá je nejjasnější barvou, v aranžmá se velmi dobře používá, protože se snadno kombinuje s ostatními barvami. Struktura vyvolává vizuální, ale zároveň i hmatový dojem. Zajímavých efektů dosáhneme nečekanými kombinacemi. Může se jednat o míchání výrazných, zdánlivě neslučitelných barev, použití různých druhů květů velmi odlišných tvarů a struktur, nebo využití netradičních doplňků, jako třeba střevíce nebo kabelky místo vázy. Naší pozornosti se těší zejména exotické květiny, jako jsou například Gloriosa či Strelitzia.
Slyšíme růst trávu?
Sluch je po zraku druhým nejdůležitějším smyslem. Umožňuje nejen vnímání zvuků a prostorovou orientaci, ale i komunikaci s ostatními lidmi. Květiny mají také svou řeč, takzvanou květomluvu. I barvy prý mluví za sebe, červená vyjadřuje lásku a vášeň, růžová je symbolem romantiky, zelená naděje, žlutá se připisuje žárlivosti, bílá nevinnosti a upřímnosti. Říše rostlin k nám ale nepromlouvá pouze barvami. Ševelení listů a trav ve větru, zvuk na listy dopadajících dešťových kapek, chrastící tobolky některých květin a rostlin − to všechno jsou nenapodobitelné zvuky, bez nichž si život neumíme představit a při kterých se skvěle odpočívá.
