Bonsaje

Bonsaje jsou miniaturizované stromy a keře pěstované v nádobě. Název pochází z japonštiny – bon je mělká miska a sai rostlina. Bonsaje můžeme vytvářet z většiny stromů nebo keřů. Upoutávají zajímavým kmenem, rozmístěním větví, dokonale rozloženými kořeny, barvou kůry a hustou korunou s malými lístky, někdy dokonce květy či plody.

Misku vybereme takovou, aby byla výškou i plochou v rovnováze s tvarem stromku. Pro útlé typy se hodí křehčí nádoby, rozložitější stromky se lépe vyjímají v jednoduchých, těžkých květináčích. Umístíme ho tak, aby pohledová strana kompozice byla v rovině očí. Kmen stromku může z misky vyrůstat rovně i v libovolném sklonu. Japonci vymysleli pro pěstování bonsají spoustu zajímavých stylů, které poměrně přísně dodržují. Jiné jsou tzv. kamenné bonsaje.

Pěstování

Standardní půdní směs vhodná pro bonsaje se skládá z jednoho dílu zeminy, dvou dílů rašeliny a dvou dílů hrubého písku. Nejdůležitější je pravidelná zálivka – na jaře, v létě i na podzim zaléváme každý den nejlépe večer odraženou dešťovou vodou z konve s jemným kropítkem. Rostlina nesmí přeschnout. Živiny dodáváme tekutými hnojivy nebo lépe tabletami či granulemi. Mladé rostliny přesazujeme každoročně. Přitom zkrátíme kořeny a zbylé rovnoměrně v misce rozložíme. Starší bonsaje stačí přesazovat po třech až pěti letech. Po přesazení nádobu umístíme do polostínu a často rosíme.

Dělení bonsají

Bonsaje dělíme podle několika ukazatelů:

1. Velikost
   – miniaturní do 15 cm
   – malé 15 až 30 cm
   – střední 30 – 60 cm
   – velké 60 – 100 cm
   
2. Počet rostlin
   – typické je jedna bonsaj v jedné misce. Je-li jich víc, jde o scenérii.
   
3. Počet kmenů
   – nejčastěji mají bonsaje jeden kmen, avšak mohou jich mít i více a s rozdílnou tloušťkou vyrůstajících z jednoho základu.
   
4. Znaky stáří
   – vedle obnažených kořenů se posuzují i odumřelé části kmene a větví a také dutiny v kmeni.
   
5. Tvar nadzemních kořenů
   – pro staré bonsaje jsou typické nápadné, dostatečně vyvinuté kořeny. Ty pak významně ovlivňují jejich celkovou hodnotu.
   
6. Povrch půdy
   – při tvorbě povrchu v misce používáme například nízké a husté mechy (kromě estetického významu udržují půdu vlhkou) a patřičně omšelé kameny znázorňující skály.

Jak má vypadat pěstební miska

Misky mohou být z neporézní, zvenku glazované keramiky; čtvercové, obdélníkové, kruhové nebo oválné; ploché, hlubší nebo vysoké čtyřhranné pro kaskády. Pro venku umístěné bonsaje by přirozeně měly být nádoby mrazuvzdorné. Vhodné jsou tlumené barevné odstíny s minimálním dekorem. Miska by měla mít dostatečné drenážní otvory, případně může stát na nožičkách, což umožní lepší odtok přebytečné vody.

Tvarování

Tvarováním zčásti obnažených kořenů můžeme dosáhnout zdání velkého stáří rostliny. Základem kostry bonsaje je celkově vyvážené uspořádání větví. Nejdelší větve by měly být v jedné třetině výšky kmene. Základním hrubým řezem vyrovnáme u nové rostliny nesoulad mezi kořeny a nadzemní částí a určíme vzhled kmene a větví. Většinu bonsají řežeme v předjaří zahradnickým nožem a rány ošetříme štěpařským voskem. Při základním řezu odstraňujeme větve zahušťující korunu, křížící se, kolmo rostoucí – vlky, nemocné a zlomené nebo nepřirozeně zkroucené. Udržovací řez provádíme na jaře, kdy zkracujeme loňské větvičky obvykle na dva nebo tři pupeny. V létě zaštipujeme za zelena. Vyvazováním tvarujeme a upravujeme sklon větví: u jehličnanů od podzimu do časného jara.

Materiál na tvarování

Používáme pevný provázek, který poutáme k dalším silným větvím, kmenu nebo nádobě tak, aby se nezařízl do kůry. Nejčastěji používaná technika je ale modelace drátem. Ideální je měděný nebo hliníkový o síle asi 1/6 až 1/3 průměru tvarované větve. Drát ustřihneme asi o třetinu delší než je délka větve nebo kmenu a ovíjíme jím pod úhlem 45 stupňů. Postupujeme odspodu nahoru ke koruně a od silnějších konců k slabším. Na opadavých stromech necháme dráty tři až šest měsíců, na stále zelených šest až dvanáct. Drát nejlépe odstraníme tak, že ho rozstříháme na malé kousky.