Elektrické vytápění má spoustu výhod co se týče provozu: žádný prach, nečistota, pachy nebo zvýšená vzdušná vlhkost, prostě komfort. Na druhé straně je tady otázka ceny – a ta se rozhodně zmenšovat nebude. Volba otopného systému, který je ekonomický, vyžaduje finančně náročná zařízení, třeba kotel či akumulační kamna. A co je na pořízení relativně levné (přímotopy, konvektory, olejové radiátory), je zas drahé v provozu.
Že by nás tak milovaly? Ani náhodou, nízkým tarifem (NT) řeší elektrárny vlastní problém: jak známo, elektřinu se nedá dost dobře skladovat a zařízení, která proud vyrábějí, nejsou na knoflík zapnuto – vypnuto. Tak v noci, kdy se odběr ze sítě sníží, můžeme si zapnout ohřev akumulačních spotřebičů. Ty se k síti samočinně připojují pomocí hromadné dálkové ovládání a stykače, který zároveň přepne tarif elektroměru. Přes noc se akumulační kamna či bojlery na tento noční proud nabíjí.
Potřeba nových „drátů“
Ačkoliv jsou současné akumulačky mnohem skladnější než jejich předchůdci, v malých bytech citelně překážejí. A jsou i poměrně drahé a těžké. Do pater vesnických chalup nebo podkroví chat nejsou vhodné. Jinak se sem ovšem hodí, protože jejich povrchová teplota nepřesáhne osmdesát stupňů, což je z hlediska požární ochrany dřevostaveb jistě vítané. Nezapomeňte ovšem na to, že přechod na akumulačky také vyžaduje novou instalaci přívodních kabelů, rozvodných skříní, jističů a stykačů.
Trojí druh akumulačních kamen
Největším problém akumulačních kamen je dlouhé rozehřívání.. Statická odevzdávají teplo přirozeným prouděním vzduchu přes průduch jádra, část vysálá z povrchu kamen. Pracují zcela bezhlučně, ale nejsou schopna přesně dodržovat nastavenou teplotu. Dynamická akumulační kamna mají ventilátor, který spíná prostorový termostat, takže když teplota v místnosti poklesne se zapnou a naopak – jakmile vyfoukaný teplý vzduch zvýší teplotu vzduchu na nastavenou hodnotu, zase se vypnou. Existují i hybridní akumulačky, kde je část odporových článků určená pro napájení proudem za nízký tarif a část topných tyčí slouží jako přímotopy. V praxi se tento typ příliš nerozšířil.
A co přímotopy?
Kdo naskočil na jejich nedávnou podporu dnes často smutně kouká do prázdné peněženky. Z dnešního pohledu byl ještě v devadesátých letech proud opravdu za babku. Přes drahý provoz ovšem není dobré přímotopy zatracovat. V bezkonkurenční rychlosti náběhu tepla jsou například koupelnové infrazářiče a halogenová topidla výborná. Konvektory jsou jen pro občasné přitápění. Instalovaná napevno i v přenosném provedení většinou slouží dobře. Jejich teplotu ovládáme prostorovými termostaty, které snímají teplotu v místnosti a zároveň hlídají teplotu tělesa, aby nedošlo k požáru.
Patří sem i olejové radiátory
U přímotopů oceníme, že při nákupu nepotřebujeme žádná povolení, prostě koupíme a doma vidlici vodiče jen zastrčíme do zásuvky. Pokud jimi chceme vybavit celý dům, musíme si jen ověřit, že nepřešvihneme hodnotu jakou utáhne hlavní jistič. A od distributora elektrické vytápění na ně můžeme získat sníženou sazbu. Pro jejich provoz lze získat sníženou sazbu, cenový rozdíl mezi nižším a vyšším tarifem je sice malý, ale dnes se každá koruna počítá. Nejrůznější infrapanely na sebe vzaly překvapivou podobu obrazů či zrcadel a nabízejí možnosti vcelku nečekaných architektonických zapojení do prostoru bytu. Jen při jejich umístění dbáme na to, abychom zdravým rozumem vyloučili možnost vzniku požáru.
Podlahové a jiné topení
Do podlahy se ukládají buď odporové topné vodiče, které se zalijí mazaninou nebo jsou umístěné v trubkách či kanálech, ale také teplovodní potrubí, pro které vodu ohřívá elektrokotel. Na takové podlaze musí být nábytek na nožkách, protože jinak by se podlaha nežádoucím způsobem přehřívala. Podlahové topení může být také akumulační – samozřejmě za sníženou sazbu ceny. Elektrokotle jsou elektrické topné vložky, v nichž teplo vzniká v odporových vodičích, méně často v elektrodách. Topné zařízení je spolu s termostatem a oběhovým čerpadlem umístěné v malé kompaktní jednotce a zapojené do rozvodu ústředního vytápění. Už zmíněné sálavé panely fungující jako infrazářiče emitují infračerveného záření – vlastně jako sluníčko. Čili zahřívají blízké předměty, nikoli vzduch, ten vlastně až zprostředkovaně.
Výhodná cena může přijít pěkně draho
Ukazuje se, že šetřit na nesprávném místě se může ve výsledku prodražit, a to hodně. Třeba kupovat tepelné spotřebiče někde v tržnici: miniaturní teplovzdušné ventilátory hřejí sice podle stejných fyzikálních zákonů u nás i v Asii, ale trvanlivost jejich topných spirál nehlídá nikdo tak dobře, jako naše přísné zkušebny. Mohou rychle přestat fungovat, ale také dovedou zapálit. Nejen že za elektrické vytápění neušetříme, ale co si pak na kom vezmeme?
