Již naši předkové dobře věděli, že víno je v rozumné míře nápoj zdraví prospěšný a ducha povznášející. Ve skleničce se třpytí slunce, víno voní létem a bohatství chutí je rozmanité. Jak se stane, že se zkvašené hrozny promění v lahodný nápoj? Historie procesu zrání vína, i samotného vinařství a vinohradnictví, je bezesporu zajímavá.
Založení prvního vinohradu se údajně datuje od roku 875, kdy první historicky známý český kníže Bořivoj dostal darem sud vína od moravského knížete Svatopluka. A protože knížeti i jeho manželce Ludmile víno chutnalo, rozhodli se podporovat pěstování vinné révy ve velkém. K výrobě vína údajně přizvali i vnuka Ludmily Václava, uctívaný později jako Supremus magister vinearum (Nejvyšší perkmistr vinic), což vedlo i ke vzniku svatováclavské vinařské tradice.
Zakládání vinic
Významnou roli při šíření vinařství v raném středověku hrály mnišské kláštery. Od roku 933 vinnou révu pěstovali a víno vyráběli v břevnovském klášteře benediktýni. Nejstarší záznam o českých vinicích pochází z roku 1057, kdy kníže Spytihněv II. věnoval vinice poblíž Litoměřic tamějšímu kapitulnímu kostelu. Roku 1101 je v zakládající listině první záznam o vinohradnictví na Moravě, konkrétně v Třebíči. Významný rozvoj dokládá i nejstarší text viničního řádu z roku 1281. Zakládají se vinice ve Velehradě, Přítlukách, Kobylí, v okolí Kroměříže. Ani Čechy nezůstávají pozadu, ze sklepů vytesaných ve skále ve Velkých Žernosekách se víno z tamních rozsáhlých vinic dokonce vyváží po Labi do Německa. Během 13. století se zásluhou klášterů zakládaly souvislé vinice, réva se začala objevovat i v okolí panských sídel a měst.
Rozkvět vinařství v Čechách
Rozkvět našeho vinařství nastal v průběhu 14. století za císaře Karla, který dal vinohradnictví právní rámec ve formě královského mandátu roku 1358. Karel IV. vydává právo viničné, které vinařství chrání před dovozem cizích vín a také zřizuje úřad perkmistra hor viničních. Stanovuje velikost vinic a nově založené vinice osvobozuje na dvanáct let od daní a dávek. Každá změna v držení vinohradu byla přesně evidována do horenských knih. Vzhledem k značné hodnotě sloužily vinohrady jako zástava při půjčování peněz na úrok. V Karlových šlépějích pokračoval i jeho syn Václav, za jehož vlády vznikají další rozsáhlé vinice na Moravě, kde především měšťané investovali do obchodu s vínem nemalé prostředky. Protože za husitských válek bylo zničeno mnoho vinic, došlo k útlumu oboru až do druhé poloviny 15. století, kdy obrat přineslo panování Jiřího z Poděbrad a Vladislava Jagellonského. V této době naše vinařství dosahuje vrcholu a nové vinice na českém i moravském venkově zakládají i méně majetní měšťané. Ovšem víno se také falšuje, viničné knihy jsou plné nepravdivých zápisů, a proto musí být vydán nový viniční řád.
Nadprodukce vína
V 16. století je u nás rozloha vinic nejvyšší a nadprodukce vína tak velká, že výrobci musejí hledat odbytiště za hranicemi. A tak se postupně hlavně v okolí velkých měst vinice prodávají, zhoršuje se jejich obdělávání, úroda a zřejmě klesá i kvalita. Uměnímilovný Rudolf II. musí řešit nepořádky v zemní dani, kdy požaduje placení v penězích a ne vínem. Roku 1590 vychází podrobná Instrukce o vinařství, kde se v šestatřiceti článcích aktuální problémy řeší. Pozitivem je jen stoupající vývoz českého vína do sousedního Saska a vzrůstající obliba moravského vína v Polsku.
Přicházejí špatné časy
Těžkou ránu městskému vinařství a vinohradnictví zasadila třicetiletá válka. Na sedmi stech hektarech pražských vinic se postupně začaly se pěstovat jiné plodiny. Země se z války vzpamatovávala sto let. Josef II. roku 1783 zrušil dosavadní viniční řády a působnost místních horenských soudů na Moravě a o rok později zde zřizuje úřední viniční řád, tzv. Císařský patent Josefa II., jímž dovoluje každému výrobci prodávat své potraviny a víno šenkovat. Řehoř Volný rozděluje moravská vína do jakostních tříd. A každý dobrý hospodář se snaží udržet vinici v rodinném majetku. Před rokem 1869, kdy se nesměly grunty dělit, dávali rolníci vinice jako věno dcerám. Zájem o vinohradnictví ochladl v důsledku dalších válečných událostí a úbytku obyvatel. Rozvíjí se obchod a řemesla, stoupá zájem o pivovarnictví. Víno se podomácku vyrábí z různého ovoce a bylin. Vinice hubí dosud neznámé choroby. V současnosti révu ohrožuje Padlí, což je houbové onemocnění, které vypadá tak trochu, jakoby někdo napadenou rostlinu pomoučnil.
Choroby a škůdci vinné révy
Po roce 1860 se do Evropy dostal Révokaz (Phyloxéra), a to spolu s americkými sazenicemi okrasné révy, a postupně zničil veškeré vinice. Zavlečena k nám byla i houbová choroba Oidium a peronospora napadající listy a hrozny. Protože žádné ošetření evropské pravokořenné révy nepomohlo, došlo k zákazu pěstování pravokořenné révy. Nahradila ji americká réva, které byla vůči chorobám rezistentní. První vinařský zákon platný pro Rakousko a země Koruny české z roku 1907 byl signálem naděje na znovuzrození vinařství, ale 1. světová válka veškeré naděje pohřbila a úpadek uspíšila. Další válka a po ní poúnorové změny vlastnických vztahů vinařství poznamenaly. Kvalita vína klesala i tím, že se doslazovalo. Pohromu však nepřinášejí jen dějiny, ale i počasí: například za tvrdé zimy v roce 1985 mnoho vinic pomrzlo a muselo být vyklučeno. V současnosti se již pomalu začíná vinařství a vinohradnictví v našich zemích dařit.
